.
Březen 2007
bill tokio hotel
18. března 2007 v 14:39 | celebtrityBILLOVo KLÁSNÝ NOVÝ TETOO
Bill má fakt malinkej zadeček a teď ještě víc zhubnul už tam skoro nic nema
Tak to je vše!!!!!
o mě
18. března 2007 v 14:33 | o mějmenuju se aneta a bydlím v Pardubicích a je 11 moje icq je 445791055 tro je vše tak pa fancy-melone
tomáš garik masarik
18. března 2007 v 14:32 | referátyČeský filozof, sociolog, pedagog, politik a státník. 1878 - 82 docent na univerzitě ve Vídni; v habilitační práci Sebevražda hromadným jevem moderní doby ukázal na souvislost růstu sebevražednosti s mravní a intelektuální krizí moderního člověka, způsobenou polovzdělaností a rozpadem jednotného (náboženského) světového názoru. Od roku 1882 mimořádný, od 1897 řádný profesor filozofie na české univerzitě v Praze. Zpočátku se věnoval zejména problematice metod vědeckého a filozofického poznání (Počet pravděpodobnosti a Humova skepse, Základové konkrétní logiky, Třídění a soustava věd). Comtovu stupnici abstraktních věd doplnil o psychologii (je základem všech duchovních věd, včetně sociologie), jazykovědu, estetiku a abstraktní logiku. Ve studii Blaise Pascal znovu přisoudil významnou úlohu víře v Boha a v nesmrtelnou duši při překonávání skepse ohrožující moderního člověka. V roce 1883 se podílel na založení vědeckého časopisu Athenaeum (do 1893 redaktor); v něm v roce 1886 zasáhl i do sporu o pravost Rukopisů ("čest národa vyžaduje obhájení, respektive poznání pravdy"). 1893 - 94 redaktor Naší doby. 1899 - 1900 se z odporu vůči rasistickým a náboženským mýtům angažoval v HILSNERIÁDĚ. Zájem o slovanskou otázku motivoval jeho studijní cesty do Ruska (1887, 1888, 1910) i řadu prací vrcholící spisem Rusko a Evropa I-II. Do praktické politiky vstoupil v roce 1889 s realistickou skupinou (sdruženou kolem založeného časopisu Čas). 1890 - 93 člen Mladočeské strany (1891 - 93 poslanec); 1900 spoluzakladatel České strany lidové (realistické), přejmenované 1906 na Českou stranu pokrokovou (1907 - 14 poslanec). Programu české společnosti se týkají Česká otázka, Naše nynější krize, Karel Havlíček, Snahy a tužby politického probuzení, Palackého idea národa českého, Ideály humanitní a Problém malého národa: jde o rozvíjení humanitních ideálů české reformace a vůdců národního obrození. Programový charakter má i Sociální otázka; proti marxistickému filozofickému a sociálnímu učení kladl možnost postupných reforem stálou drobnou prací a "revolucí hlav a srdcí". V prosinci 1914 odjel do Itálie, odtud do Švýcarska, Francie a posléze do Anglie (kde působil i jako univerzitní profesor). Od února 1916 předseda Národní rady československé, kterou s M. R. Štefánikem a E. Benešem založil (navázala na Český zahraniční komitét, založený 1915 v Paříži). V květnu 1917 až březnu 1918 jednal v Rusku o československých legiích. 30. 5. 1918 podepsal PITTSBURSKOU DOHODU (získání slovenských krajanů v USA pro myšlenku společného státu Čechů a Slováků). 14. 11. 1918, 1920, 1927 a 1934 zvolen prezidentem. Po roce 1918 nebyl členem žádné politické strany; výrazný vliv na veřejný život ČSR si udržel zejména svou přirozenou mravní autoritou a politickým vlivem HRADU. 14. 12. 1935 abdikoval.
adolf Hitler
18. března 2007 v 14:30 | referátyHitler se narodil 20. dubna 1889 v Braunnau na řece Innu jako poddaný habsburského impéria.
Jeho rodina pocházela z venkova v Dolním rakousku. Stejně jako Stalin zpíval mladý Hitler v kostelním sboru. Studoval stř. školu v Linci. Neúspěšně. Jediným předmětem, ze kterého byl klasifikován dostatečně bylo kreslení. Ve svých 15-ti letech stále utíkal přede vším, co připomínalo práci. Hrál si venku na vojáky a četl knihy Karla Maye. Adolfovým velkým hrdinou byl skladatel Richard Wagner.
Přestěhoval se do Vídně, kde chtěl studovat malbu v tamější Akademii výtvarných umění.
Nebyl zde však přijat. V době, kdy byl na dně ho také velmi šokovala smrt jeho matky. Mezi 20 a 38 rokem svého života žil život revolučního agitátora. Stále se nad ním vznášela hrozba zatčení. Porážka Ruska ve válce s Japonskem, revoluční hnutí roku 1905, vypuknutí války v roce 1914, Únorová revoluce- všechny tyto události potvrzovaly jeho víru ve správnost marxistického učení. Jeho důvěru posílilo převzetí moci bolševiky během Říjnové revoluce.
Za 1. světové války bojoval na záp. frontě. Do Německa se vrátil až roku 1916, kdy byl raněn. Byl mu udělen Železný kříž první třídy za osobní statečnost a všeobecné zásluhy. Po porážce Německa se rozhodl věnovat se politice a zasvětit svůj život smazání a napravení porážky Německa. V letech 1918-1923 působil jako řečník na masových shromážděních a stal se profesionálním agitátorem . V letech 1924-1930 budoval nacistickou stranu. V letech 1930-1933 zaznamenala jeho strana volební úspěchy a stal se německým kancléřem.Hitlerova revoluce proběhla v letech 1933-1934. V letech 1934-1938 přestoupil na potřebu omezit radikální krajnosti a přivolil k období kompromisů a ústupů. Odrazoval nacisty v Rakousku, Gdaňsku a něm. menšiny v Československu a Polsku od požadavků do začlenění do Říše.
1938-1939-nacisticko-sovětský pakt
1939-1941-Hitlerova válka
1941-1943-Hitlerův Nový řád
1944-1945-Hitlerova porážka
Při pokusu o atentát mu exploze bomby vážně poškodila jeho sluch. Roku 1945 spáchal sebevraždu rozkousáním ampule kyanidu.
Jeho rodina pocházela z venkova v Dolním rakousku. Stejně jako Stalin zpíval mladý Hitler v kostelním sboru. Studoval stř. školu v Linci. Neúspěšně. Jediným předmětem, ze kterého byl klasifikován dostatečně bylo kreslení. Ve svých 15-ti letech stále utíkal přede vším, co připomínalo práci. Hrál si venku na vojáky a četl knihy Karla Maye. Adolfovým velkým hrdinou byl skladatel Richard Wagner.
Přestěhoval se do Vídně, kde chtěl studovat malbu v tamější Akademii výtvarných umění.
Nebyl zde však přijat. V době, kdy byl na dně ho také velmi šokovala smrt jeho matky. Mezi 20 a 38 rokem svého života žil život revolučního agitátora. Stále se nad ním vznášela hrozba zatčení. Porážka Ruska ve válce s Japonskem, revoluční hnutí roku 1905, vypuknutí války v roce 1914, Únorová revoluce- všechny tyto události potvrzovaly jeho víru ve správnost marxistického učení. Jeho důvěru posílilo převzetí moci bolševiky během Říjnové revoluce.
Za 1. světové války bojoval na záp. frontě. Do Německa se vrátil až roku 1916, kdy byl raněn. Byl mu udělen Železný kříž první třídy za osobní statečnost a všeobecné zásluhy. Po porážce Německa se rozhodl věnovat se politice a zasvětit svůj život smazání a napravení porážky Německa. V letech 1918-1923 působil jako řečník na masových shromážděních a stal se profesionálním agitátorem . V letech 1924-1930 budoval nacistickou stranu. V letech 1930-1933 zaznamenala jeho strana volební úspěchy a stal se německým kancléřem.Hitlerova revoluce proběhla v letech 1933-1934. V letech 1934-1938 přestoupil na potřebu omezit radikální krajnosti a přivolil k období kompromisů a ústupů. Odrazoval nacisty v Rakousku, Gdaňsku a něm. menšiny v Československu a Polsku od požadavků do začlenění do Říše.
1938-1939-nacisticko-sovětský pakt
1939-1941-Hitlerova válka
1941-1943-Hitlerův Nový řád
1944-1945-Hitlerova porážka
Při pokusu o atentát mu exploze bomby vážně poškodila jeho sluch. Roku 1945 spáchal sebevraždu rozkousáním ampule kyanidu.
Hitler již od mládí pociťoval, že musí bránit historické právo Němců vládnout proti rostoucím požadavkům Čechů a ostatních podřazených národů na rovnoprávnost.Tato situace Hitlerovy názory nesmírně ovlivnila. Stal se z něho fanatický německý nacionalista. Místo toho, aby se podílel na sebe vědomém rozmachu Německé říše dospěl k úzkostlivému pesimistickému náhledu menšiny, která věděla, že její budoucnost ohrožuje stále větší počet jiných "podřadných" ras Slovanů, Poláků a ruských Židů. Byl revolucionářem,pravičáckým radikálem (pozn. rasismus, sociální darwinismus). Chtěl provést revoluci, sjednotit národ a obrátit jeho síly navenek k dobytí území na východě, kde by pak zotročil zdejší národy a vybudoval odlišnou Německou říši.
Jeho povaha byla autoritářsky egoistická. Neprojevoval přílišné pochopení pro pocity své manželky ani svým dětem nerozuměl.
Jeho povaha byla autoritářsky egoistická. Neprojevoval přílišné pochopení pro pocity své manželky ani svým dětem nerozuměl.
2.světová válka
18. března 2007 v 14:27 | referáty30. léta - světová hospodářská krize, nejhlubší hospodářská krize moderní doby. Její předzvěstí byla agrární krize konce 20. let v USA a kolaps finančního trhu na Wall Street. Projevila se 24. 10. 1929 (tzv. černý čtvrtek) poklesem akcií na newyorské burze. Ve svém důsledku vedla ke krachu bank, poklesu výroby a poptávky, stoupající nezaměstnanosti. Vedení státu zaujalo ke krizi neutrální postoj a odmítalo jakékoliv zásahy. Změnu postoje znamenal nástup prezidenta F. D. Roosevelta a jeho snahy o ozdravení (viz též Nový úděl). Krize z USA jako největšího světového věřitele se rozšířila do Evropy. V roce 1931 zasáhla Velkou Británii, která se snažila vytvořit vlastní mezinárodní ekonomický systém ze zemí britského společenství a zákazem dovozu zboží z nečlenských zemí. V roce 1933 opustil dolar zlatý standard a následovaly devalvace téměř všech evropských měn. Ani světová hospodářská konference v Londýně 12. 6. - 27. 7. 1933 nepřinesla úspěch. Závislost Německa na americkém úvěru vedla k citelným otřesům Výmarské republiky, jejímu pádu a nástupu Hitlerova Německa, které zavedlo kontrolu státu nad ekonomikou. Pokles výroby o 38 %, obchodu o 34 % a zhoršení životní úrovně obyvatelstva poskytly argumenty pro demagogické a populistické názory vedoucí k oslabení demokracie. Oživení ekonomiky přinesl až přechod k válečnému hospodářství.
fašismus
v původním významu ideologie politického hnutí vedeného B. Mussolinim v Itálii po 1. světové válce; strana Bojové italské svazy (italsky fascio, svazek) založena v březnu 1919. Fašismus vznikl v okruhu nacionalistických odpůrců liberalismu i tradičního socialismu, nespokojených se zisky Itálie z války po boku vítězné Dohody. Založen na negaci existujícího politického systému a směsici idejí od anarchosyndikalismu k antiklerikalismu s důrazem na obnovu "velikosti Itálie" a militantní "akci", směřující k novému celonárodnímu společenství. V Itálii státní ideologie od pochodu na Řím v roce 1922 až do 1944;
ideologie, politické hnutí a forma vlády ideově příbuzná italskému fašismu; otevřená teroristická diktatura s antiliberálním, protidemokratickým a protikomunistickým zaměřením. Vychází z nacionalismu nebo rasismu (ovlivněn sociálním darwinismem) s kolektivistickým zaměřením antimarxistického socialismu. Odmítá pluralitní politickou kulturu vycházející z liberálních tradic; stát (národ) je nejvyšší hodnota a je chápán jako jednota transcendentní, morální, hospodářská a politická. Jeho řízení se většinou odvíjí na vůdcovském principu a na diktatuře jedné politické strany či hnutí (viz též totalitarismus). Fašismus se stal ve 20. stol. všeobecně rozšířeným jevem (Německo, Itálie, Rumunsko, Bulharsko, Maďarsko, Slovensko aj.; fašistické hnutí i v demokratických zemích), vznikajícím zejm. v důsledku hospodářských a politických krizí; nejvýrazněji uplatněn v německém nacismu.
v původním významu ideologie politického hnutí vedeného B. Mussolinim v Itálii po 1. světové válce; strana Bojové italské svazy (italsky fascio, svazek) založena v březnu 1919. Fašismus vznikl v okruhu nacionalistických odpůrců liberalismu i tradičního socialismu, nespokojených se zisky Itálie z války po boku vítězné Dohody. Založen na negaci existujícího politického systému a směsici idejí od anarchosyndikalismu k antiklerikalismu s důrazem na obnovu "velikosti Itálie" a militantní "akci", směřující k novému celonárodnímu společenství. V Itálii státní ideologie od pochodu na Řím v roce 1922 až do 1944;
ideologie, politické hnutí a forma vlády ideově příbuzná italskému fašismu; otevřená teroristická diktatura s antiliberálním, protidemokratickým a protikomunistickým zaměřením. Vychází z nacionalismu nebo rasismu (ovlivněn sociálním darwinismem) s kolektivistickým zaměřením antimarxistického socialismu. Odmítá pluralitní politickou kulturu vycházející z liberálních tradic; stát (národ) je nejvyšší hodnota a je chápán jako jednota transcendentní, morální, hospodářská a politická. Jeho řízení se většinou odvíjí na vůdcovském principu a na diktatuře jedné politické strany či hnutí (viz též totalitarismus). Fašismus se stal ve 20. stol. všeobecně rozšířeným jevem (Německo, Itálie, Rumunsko, Bulharsko, Maďarsko, Slovensko aj.; fašistické hnutí i v demokratických zemích), vznikajícím zejm. v důsledku hospodářských a politických krizí; nejvýrazněji uplatněn v německém nacismu.
1939 - 1945 - II. světová válka, největší ozbrojený konflikt ve světových dějinách mezi fašistickými mocnostmi (Německo, Japonsko, Itálie včetně dalších satelitních států) a Spojenci (USA, Velká Británie, od 1941 SSSR, Francie aj.). Nacistické Německo se v důsledku dohod se SSSR v srpnu - září 1939 cítilo dostatečně připravené a 1. 9. 1939 zahájilo válku přepadením Polska, jež bylo současně napadeno i SSSR. Druhá světová válka měla čtyři fáze: v první (1939 - 41) Německo za tichého souhlasu SSSR ovládlo téměř celou kontinentální Evropu (1940 okupovalo Norsko, Dánsko, Belgii a velkou část Francie, 1941 Jugoslávii a Řecko), v dalším postupu bylo zastaveno až po neúspěšné bitvě o Británii; v druhé fázi (1941 - 42/43) Německo porušilo dohody se J. V. Stalinem a napadlo 22. 6. 1941 SSSR, Japonci 7. 12. 1941 přepadli Pearl Harbour (USA) a USA vstoupily do války. V zimě 1942 - 43 dosud značné vojenské úspěchy nacistického Německa a jeho spojenců skončily; v třetí fázi (1942/43 - 45) Spojenci zvítězili v rozhodujících bitvách v Pacifiku, v severní Africe byl poražen Rommelův Afrika-Korps, na východní frontě bitvy u Stalingradu a Kurska umožnily postup Rudé armády na západě, v roce 1943 poražena a vyřazena z války Itálie, 1944 otevřena druhá fronta v západní Evropě, 8. 5. 1945 Německo kapitulovalo; ve čtvrté, závěrečné fázi bojů v Pacifiku, americké strategické bombardování (dvě atomové pumy) a tažení Rudé armády přimělo Japonsko 2. 9. 1945 ke kapitulaci. Ve druhé světové válce přišlo o život asi 20 mil. vojáků a 35 mil. civilistů, z toho asi 6 mil. Židů.
II. světová válka
"Osud člověka"
- novela - válečná tématika je netradičně pojatá, chybí drastické popisy války, ale zaměřuje se spíše na intimní tragiku hl. postavy - Andrej Sokolov
A. Sokolov vypráví spisovateli svůj příběh (ICH-forma) v r. 1946.
Za války pracoval jako řidič a v r. 1942 byl zajat - v Německu na nucených pracech - pak se dostal do dolů - stále mu hrozila smrt - lepší místo jako řidič u něm. majora - zjistil, že mu zemřela žena a 2 dcery - nemá nikoho, a tak se ujímá malého sirotka Vánišky (hledá jeho rodiče, ale ti jsou už mrtví) a stává se jeho otcem - nalézá svůj smysl života.
"Osud člověka"
- novela - válečná tématika je netradičně pojatá, chybí drastické popisy války, ale zaměřuje se spíše na intimní tragiku hl. postavy - Andrej Sokolov
A. Sokolov vypráví spisovateli svůj příběh (ICH-forma) v r. 1946.
Za války pracoval jako řidič a v r. 1942 byl zajat - v Německu na nucených pracech - pak se dostal do dolů - stále mu hrozila smrt - lepší místo jako řidič u něm. majora - zjistil, že mu zemřela žena a 2 dcery - nemá nikoho, a tak se ujímá malého sirotka Vánišky (hledá jeho rodiče, ale ti jsou už mrtví) a stává se jeho otcem - nalézá svůj smysl života.
1.světová válka
18. března 2007 v 14:26 | referátyMnozí z těch, kdo v srpnu narukovali, věřili, že válka bude kráká a slavná. První světová válka se však nakonec stala dlouhým, krutým střetnutím, které prověřilo hranice lidské odolnosti až po samu mez.
Před rokem 1914 prožívala Evropa období dosud nevídané prosperity, jež byla plodem industrializace a století bez velkých devastujících válek. Přesto se však dva bloky, Dohoda (Spojené království, Francie a Rusko) a Ústřední mocnosti (Německo, Rakousko - Uhersko a později též Osmanská říše) připravovaly na válku. Hlavní příčinou byly velmocenské ambice a nestabilita Německa.
V Německu probíhala etapa bouřlivé industrializace, v důsledku čehož Německo nahradilo Británii v úloze motoru evropského hospodářství. Navíc německý objem ve výrobě železa a oceli a těžbě uhlí, jakož i v nových průmyslových odvětvích, chemii a elektrotechnice, držel krok s nebývalým rozvojem válečné mašinérie. V dobách míru umožňovala zeměpisná poloha Německu využívat rozsáhlou evropskou síť železničního i námořního spojení. Ve válečném období ovšem Německo čelilo nebezpečí boje na dvou frontách.
Němečtí státníci byli přesvědčeni, že politické postavení jejich země neodpovídá jejich obchodním a imperiálním ambicím. Jedna z nejstarších německým tužeb (která je přivedla do konfliktu s Ruskem) spočívala v expanzi na východ. Německo věřilo, že je obklopeno nepřátelskými silami a umínilo si hájit v jižní Evropě, Osmanské říši a na Blízkém východě své i rakousko-uherské zájmy.
V dlouhé válce by se nevyhnutelně projevilo přepětí z války na dvou frontách. Váleční stratégové proto ve svých plánech s takovou situací počítali a snažili se ji řešit taktikou bleskového úderu proti Francii a následným přesunem vojsk na východní frontu. Jejich plán však selhal, když v srpnu r. 1914 vypukla v důsledku zápasu o rakousko-uherský a ruský vliv na Balkáně válka.
Vyčerpaná armáda Německa se zastavila 80 km od Paříže. Francouzi mobilizovali a obratně využívali dopravní síť - dokonce i taxíky sloužily k dopravě vojáků k jejich jednotkám. Situace na západní frontě se však dostala do slepé uličky; války se nesla do zákopů a obranné poziční boje převládly až do doby, než se r. 1917 začala uplatňovat nová účinnější útočná taktika využívající tanky a dělostřelectvo. Bez ohledu na počáteční úspěchy proti Rusům se nyní Němci museli vyrovnat s vedením války na dvou frontách. Zdálo se, že vítězství Ústředních mocností proti Srbsku a Rumunsku na Balkáně povede k vytvoření takového středoevropského politického a obchodního impéria, o jaké Německo usilovalo. Roku 1917 se zhroutilo carské Rusko. Na počátku r. 1918 se jeho nová bolševická vláda rozhodla nepokračovat ve válce a ponechala tak značnou část Ukrajiny a jižního Ruska v rukou Německa. Německé koloniální ambice v Evropě se konečně zdály dojít naplnění. Avšak Ústřední mocnosti nebyly schopny postavit se Dohodě počtem mužů ve zbrani, materiálním zabezpečením ani ostatními zdroji. Během r. 1916 se dohodová ekonomika vzpamatovala a začala pokrývat své vlastní potřeby. Británie zavedla válečné hospodářství a dodávala munici a další válečný materiál. Finanční zajištění jí umožňovalo pokrývat válečné náklady. Německé námořnictvo se pokusilo přerušit spojenecké zásobovací námořní cesty torpédováním britské dopravy; když však r. 1917 vypukla neomezená ponorková válka, připojily se Spojené státy válce na straně Dohody. Spojenci zavedli blokádu německých přístavů, a ještě více tak prohloubili německé hosp. obtíže.
V letech 1916-17 proběhlo několik nesmírně náročných bitev na západní frontě, zejména u Verdunu, na Sommě a u Yprů, umožněných především rozsáhlým přísunem čerstvých posil. Ústřední mocnosti se nakonec rozhodly pro taktický ústup na západní frontě a soustředily se na militarizaci domácí ekonomiky. Výsledek byl katastrofální. Do listopadu 1918 se sice německá armáda nestáhla až za vlastní hranice, ale ocitala se ve stavu chaosu, přičemž nedostatek potravin a topiva vedl ke zhroucení domácí situace. Císař Vilém II. I rakousko-uherský císař abdikovali. Spojenci byli zjevně v situaci, která jim umožňovala diktovat mírové podmínky.
V Německu probíhala etapa bouřlivé industrializace, v důsledku čehož Německo nahradilo Británii v úloze motoru evropského hospodářství. Navíc německý objem ve výrobě železa a oceli a těžbě uhlí, jakož i v nových průmyslových odvětvích, chemii a elektrotechnice, držel krok s nebývalým rozvojem válečné mašinérie. V dobách míru umožňovala zeměpisná poloha Německu využívat rozsáhlou evropskou síť železničního i námořního spojení. Ve válečném období ovšem Německo čelilo nebezpečí boje na dvou frontách.
Němečtí státníci byli přesvědčeni, že politické postavení jejich země neodpovídá jejich obchodním a imperiálním ambicím. Jedna z nejstarších německým tužeb (která je přivedla do konfliktu s Ruskem) spočívala v expanzi na východ. Německo věřilo, že je obklopeno nepřátelskými silami a umínilo si hájit v jižní Evropě, Osmanské říši a na Blízkém východě své i rakousko-uherské zájmy.
V dlouhé válce by se nevyhnutelně projevilo přepětí z války na dvou frontách. Váleční stratégové proto ve svých plánech s takovou situací počítali a snažili se ji řešit taktikou bleskového úderu proti Francii a následným přesunem vojsk na východní frontu. Jejich plán však selhal, když v srpnu r. 1914 vypukla v důsledku zápasu o rakousko-uherský a ruský vliv na Balkáně válka.
Vyčerpaná armáda Německa se zastavila 80 km od Paříže. Francouzi mobilizovali a obratně využívali dopravní síť - dokonce i taxíky sloužily k dopravě vojáků k jejich jednotkám. Situace na západní frontě se však dostala do slepé uličky; války se nesla do zákopů a obranné poziční boje převládly až do doby, než se r. 1917 začala uplatňovat nová účinnější útočná taktika využívající tanky a dělostřelectvo. Bez ohledu na počáteční úspěchy proti Rusům se nyní Němci museli vyrovnat s vedením války na dvou frontách. Zdálo se, že vítězství Ústředních mocností proti Srbsku a Rumunsku na Balkáně povede k vytvoření takového středoevropského politického a obchodního impéria, o jaké Německo usilovalo. Roku 1917 se zhroutilo carské Rusko. Na počátku r. 1918 se jeho nová bolševická vláda rozhodla nepokračovat ve válce a ponechala tak značnou část Ukrajiny a jižního Ruska v rukou Německa. Německé koloniální ambice v Evropě se konečně zdály dojít naplnění. Avšak Ústřední mocnosti nebyly schopny postavit se Dohodě počtem mužů ve zbrani, materiálním zabezpečením ani ostatními zdroji. Během r. 1916 se dohodová ekonomika vzpamatovala a začala pokrývat své vlastní potřeby. Británie zavedla válečné hospodářství a dodávala munici a další válečný materiál. Finanční zajištění jí umožňovalo pokrývat válečné náklady. Německé námořnictvo se pokusilo přerušit spojenecké zásobovací námořní cesty torpédováním britské dopravy; když však r. 1917 vypukla neomezená ponorková válka, připojily se Spojené státy válce na straně Dohody. Spojenci zavedli blokádu německých přístavů, a ještě více tak prohloubili německé hosp. obtíže.
V letech 1916-17 proběhlo několik nesmírně náročných bitev na západní frontě, zejména u Verdunu, na Sommě a u Yprů, umožněných především rozsáhlým přísunem čerstvých posil. Ústřední mocnosti se nakonec rozhodly pro taktický ústup na západní frontě a soustředily se na militarizaci domácí ekonomiky. Výsledek byl katastrofální. Do listopadu 1918 se sice německá armáda nestáhla až za vlastní hranice, ale ocitala se ve stavu chaosu, přičemž nedostatek potravin a topiva vedl ke zhroucení domácí situace. Císař Vilém II. I rakousko-uherský císař abdikovali. Spojenci byli zjevně v situaci, která jim umožňovala diktovat mírové podmínky.
































<>
<>
<>
<>
<>
<>
<>
<>
<>
<>