close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

tomáš garik masarik

18. března 2007 v 14:32 |  referáty
Český filozof, sociolog, pedagog, politik a státník. 1878 - 82 docent na univerzitě ve Vídni; v habilitační práci Sebevražda hromadným jevem moderní doby ukázal na souvislost růstu sebevražednosti s mravní a intelektuální krizí moderního člověka, způsobenou polovzdělaností a rozpadem jednotného (náboženského) světového názoru. Od roku 1882 mimořádný, od 1897 řádný profesor filozofie na české univerzitě v Praze. Zpočátku se věnoval zejména problematice metod vědeckého a filozofického poznání (Počet pravděpodobnosti a Humova skepse, Základové konkrétní logiky, Třídění a soustava věd). Comtovu stupnici abstraktních věd doplnil o psychologii (je základem všech duchovních věd, včetně sociologie), jazykovědu, estetiku a abstraktní logiku. Ve studii Blaise Pascal znovu přisoudil významnou úlohu víře v Boha a v nesmrtelnou duši při překonávání skepse ohrožující moderního člověka. V roce 1883 se podílel na založení vědeckého časopisu Athenaeum (do 1893 redaktor); v něm v roce 1886 zasáhl i do sporu o pravost Rukopisů ("čest národa vyžaduje obhájení, respektive poznání pravdy"). 1893 - 94 redaktor Naší doby. 1899 - 1900 se z odporu vůči rasistickým a náboženským mýtům angažoval v HILSNERIÁDĚ. Zájem o slovanskou otázku motivoval jeho studijní cesty do Ruska (1887, 1888, 1910) i řadu prací vrcholící spisem Rusko a Evropa I-II. Do praktické politiky vstoupil v roce 1889 s realistickou skupinou (sdruženou kolem založeného časopisu Čas). 1890 - 93 člen Mladočeské strany (1891 - 93 poslanec); 1900 spoluzakladatel České strany lidové (realistické), přejmenované 1906 na Českou stranu pokrokovou (1907 - 14 poslanec). Programu české společnosti se týkají Česká otázka, Naše nynější krize, Karel Havlíček, Snahy a tužby politického probuzení, Palackého idea národa českého, Ideály humanitní a Problém malého národa: jde o rozvíjení humanitních ideálů české reformace a vůdců národního obrození. Programový charakter má i Sociální otázka; proti marxistickému filozofickému a sociálnímu učení kladl možnost postupných reforem stálou drobnou prací a "revolucí hlav a srdcí". V prosinci 1914 odjel do Itálie, odtud do Švýcarska, Francie a posléze do Anglie (kde působil i jako univerzitní profesor). Od února 1916 předseda Národní rady československé, kterou s M. R. Štefánikem a E. Benešem založil (navázala na Český zahraniční komitét, založený 1915 v Paříži). V květnu 1917 až březnu 1918 jednal v Rusku o československých legiích. 30. 5. 1918 podepsal PITTSBURSKOU DOHODU (získání slovenských krajanů v USA pro myšlenku společného státu Čechů a Slováků). 14. 11. 1918, 1920, 1927 a 1934 zvolen prezidentem. Po roce 1918 nebyl členem žádné politické strany; výrazný vliv na veřejný život ČSR si udržel zejména svou přirozenou mravní autoritou a politickým vlivem HRADU. 14. 12. 1935 abdikoval.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

jestli si tu byl(a) tak klikni

sem 100% (792)

Komentáře

1 PETER PETER | 16. dubna 2007 v 12:32 | Reagovat

GžFTGF

2 umumhulu kum umumhulu kum | 14. května 2007 v 15:41 | Reagovat

ummm shit

3 Nikik Nikik | 14. října 2007 v 15:20 | Reagovat

Bez tich motylu by se to dalo lepe precist jinak good

4 Arnie Arnie | 25. října 2007 v 12:39 | Reagovat

Tomáš Garrigue Masaryk ty pako =D zbav se motejlů a koukej přepsat to jméno

5 nody nody | 28. října 2007 v 20:01 | Reagovat

Motejly nech sou dobry ale pismo dej tučnější a hlavne černy nebo nejaky ktery by se na tej ruzovej dalo precist.Ma sto tu fakt Good  ;-)

6 eva eva | 29. října 2007 v 17:12 | Reagovat

Dekuji za moc hezkej referát ale nejde to moc dobre precist skrze to pozadí

7 anetka anetka | 29. října 2007 v 17:13 | Reagovat

Český filozof, sociolog, pedagog, politik a státník. 1878 - 82 docent na univerzitě ve Vídni; v habilitační práci Sebevražda hromadným jevem moderní doby ukázal na souvislost růstu sebevražednosti s mravní a intelektuální krizí moderního člověka, způsobenou polovzdělaností a rozpadem jednotného (náboženského) světového názoru. Od roku 1882 mimořádný, od 1897 řádný profesor filozofie na české univerzitě v Praze. Zpočátku se věnoval zejména problematice metod vědeckého a filozofického poznání (Počet pravděpodobnosti a Humova skepse, Základové konkrétní logiky, Třídění a soustava věd). Comtovu stupnici abstraktních věd doplnil o psychologii (je základem všech duchovních věd, včetně sociologie), jazykovědu, estetiku a abstraktní logiku. Ve studii Blaise Pascal znovu přisoudil významnou úlohu víře v Boha a v nesmrtelnou duši při překonávání skepse ohrožující moderního člověka. V roce 1883 se podílel na založení vědeckého časopisu Athenaeum (do 1893 redaktor); v něm v roce 1886 zasáhl i do sporu o pravost Rukopisů ("čest národa vyžaduje obhájení, respektive poznání pravdy"). 1893 - 94 redaktor Naší doby. 1899 - 1900 se z odporu vůči rasistickým a náboženským mýtům angažoval v HILSNERIÁDĚ. Zájem o slovanskou otázku motivoval jeho studijní cesty do Ruska (1887, 1888, 1910) i řadu prací vrcholící spisem Rusko a Evropa I-II. Do praktické politiky vstoupil v roce 1889 s realistickou skupinou (sdruženou kolem založeného časopisu Čas). 1890 - 93 člen Mladočeské strany (1891 - 93 poslanec); 1900 spoluzakladatel České strany lidové (realistické), přejmenované 1906 na Českou stranu pokrokovou (1907 - 14 poslanec). Programu české společnosti se týkají Česká otázka, Naše nynější krize, Karel Havlíček, Snahy a tužby politického probuzení, Palackého idea národa českého, Ideály humanitní a Problém malého národa: jde o rozvíjení humanitních ideálů české reformace a vůdců národního obrození. Programový charakter má i Sociální otázka; proti marxistickému filozofickému a sociálnímu učení kladl možnost postupných reforem stálou drobnou prací a "revolucí hlav a srdcí". V prosinci 1914 odjel do Itálie, odtud do Švýcarska, Francie a posléze do Anglie (kde působil i jako univerzitní profesor). Od února 1916 předseda Národní rady československé, kterou s M. R. Štefánikem a E. Benešem založil (navázala na Český zahraniční komitét, založený 1915 v Paříži). V květnu 1917 až březnu 1918 jednal v Rusku o československých legiích. 30. 5. 1918 podepsal PITTSBURSKOU DOHODU (získání slovenských krajanů v USA pro myšlenku společného státu Čechů a Slováků). 14. 11. 1918, 1920, 1927 a 1934 zvolen prezidentem. Po roce 1918 nebyl členem žádné politické strany; výrazný vliv na veřejný život ČSR si udržel zejména svou přirozenou mravní autoritou a politickým vlivem HRADU. 14. 12. 1935 abdikoval.

8 anetka anetka | 29. října 2007 v 17:13 | Reagovat

Český filozof, sociolog, pedagog, politik a státník. 1878 - 82 docent na univerzitě ve Vídni; v habilitační práci Sebevražda hromadným jevem moderní doby ukázal na souvislost růstu sebevražednosti s mravní a intelektuální krizí moderního člověka, způsobenou polovzdělaností a rozpadem jednotného (náboženského) světového názoru. Od roku 1882 mimořádný, od 1897 řádný profesor filozofie na české univerzitě v Praze. Zpočátku se věnoval zejména problematice metod vědeckého a filozofického poznání (Počet pravděpodobnosti a Humova skepse, Základové konkrétní logiky, Třídění a soustava věd). Comtovu stupnici abstraktních věd doplnil o psychologii (je základem všech duchovních věd, včetně sociologie), jazykovědu, estetiku a abstraktní logiku. Ve studii Blaise Pascal znovu přisoudil významnou úlohu víře v Boha a v nesmrtelnou duši při překonávání skepse ohrožující moderního člověka. V roce 1883 se podílel na založení vědeckého časopisu Athenaeum (do 1893 redaktor); v něm v roce 1886 zasáhl i do sporu o pravost Rukopisů ("čest národa vyžaduje obhájení, respektive poznání pravdy"). 1893 - 94 redaktor Naší doby. 1899 - 1900 se z odporu vůči rasistickým a náboženským mýtům angažoval v HILSNERIÁDĚ. Zájem o slovanskou otázku motivoval jeho studijní cesty do Ruska (1887, 1888, 1910) i řadu prací vrcholící spisem Rusko a Evropa I-II. Do praktické politiky vstoupil v roce 1889 s realistickou skupinou (sdruženou kolem založeného časopisu Čas). 1890 - 93 člen Mladočeské strany (1891 - 93 poslanec); 1900 spoluzakladatel České strany lidové (realistické), přejmenované 1906 na Českou stranu pokrokovou (1907 - 14 poslanec). Programu české společnosti se týkají Česká otázka, Naše nynější krize, Karel Havlíček, Snahy a tužby politického probuzení, Palackého idea národa českého, Ideály humanitní a Problém malého národa: jde o rozvíjení humanitních ideálů české reformace a vůdců národního obrození. Programový charakter má i Sociální otázka; proti marxistickému filozofickému a sociálnímu učení kladl možnost postupných reforem stálou drobnou prací a "revolucí hlav a srdcí". V prosinci 1914 odjel do Itálie, odtud do Švýcarska, Francie a posléze do Anglie (kde působil i jako univerzitní profesor). Od února 1916 předseda Národní rady československé, kterou s M. R. Štefánikem a E. Benešem založil (navázala na Český zahraniční komitét, založený 1915 v Paříži). V květnu 1917 až březnu 1918 jednal v Rusku o československých legiích. 30. 5. 1918 podepsal PITTSBURSKOU DOHODU (získání slovenských krajanů v USA pro myšlenku společného státu Čechů a Slováků). 14. 11. 1918, 1920, 1927 a 1934 zvolen prezidentem. Po roce 1918 nebyl členem žádné politické strany; výrazný vliv na veřejný život ČSR si udržel zejména svou přirozenou mravní autoritou a politickým vlivem HRADU. 14. 12. 1935 abdikoval.n

9 Srdicko31 Srdicko31 | 1. listopadu 2007 v 13:54 | Reagovat

No bezva.Je to fakt super.Ja schanim clanky  na Tomase Garika Masirika.Jestli vys onecem napis mi.Jo a napis mi tuv eimeil.Pa a dik.No nejsem tepla.Ahoj no TAK  CAU!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

10 NIOKIFJIER NIOKIFJIER | 1. listopadu 2007 v 13:56 | Reagovat

MAS HO TY SI ALE FRAJERKA NEBO FRAJER.hELE NEUMIREJ NA SLAVU

11 anonim anonim | 6. prosince 2007 v 11:17 | Reagovat

porate mi mame kamosku ktera ma kamosku a ta  nechce aby se bavila s jinyma co mame delat!!!

12 lolek lolek | 9. ledna 2008 v 21:14 | Reagovat

jako ty motyli sou pekne na hovno!!!!!!!!Jen ruzova to muze byt omg

13 lolek lolek | 9. ledna 2008 v 21:14 | Reagovat

Boliiiiiiiiiiiiiiii me z toho akorat oci

14 ree ree | 26. února 2008 v 18:27 | Reagovat

umyte si nohyyy

15 Lešek Lešek | 7. března 2008 v 11:36 | Reagovat

hnus to pismo a ty motejli zvyrazni to

16 aled aled | 7. března 2008 v 11:37 | Reagovat

Český filozof, sociolog, pedagog, politik a státník. 1878 - 82 docent na univerzitě ve Vídni; v habilitační práci Sebevražda hromadným jevem moderní doby ukázal na souvislost růstu sebevražednosti s mravní a intelektuální krizí moderního člověka, způsobenou polovzdělaností a rozpadem jednotného (náboženského) světového názoru. Od roku 1882 mimořádný, od 1897 řádný profesor filozofie na české univerzitě v Praze. Zpočátku se věnoval zejména problematice metod vědeckého a filozofického poznání (Počet pravděpodobnosti a Humova skepse, Základové konkrétní logiky, Třídění a soustava věd). Comtovu stupnici abstraktních věd doplnil o psychologii (je základem všech duchovních věd, včetně sociologie), jazykovědu, estetiku a abstraktní logiku. Ve studii Blaise Pascal znovu přisoudil významnou úlohu víře v Boha a v nesmrtelnou duši při překonávání skepse ohrožující moderního člověka. V roce 1883 se podílel na založení vědeckého časopisu Athenaeum (do 1893 redaktor); v něm v roce 1886 zasáhl i do sporu o pravost Rukopisů ("čest národa vyžaduje obhájení, respektive poznání pravdy"). 1893 - 94 redaktor Naší doby. 1899 - 1900 se z odporu vůči rasistickým a náboženským mýtům angažoval v HILSNERIÁDĚ. Zájem o slovanskou otázku motivoval jeho studijní cesty do Ruska (1887, 1888, 1910) i řadu prací vrcholící spisem Rusko a Evropa I-II. Do praktické politiky vstoupil v roce 1889 s realistickou skupinou (sdruženou kolem založeného časopisu Čas). 1890 - 93 člen Mladočeské strany (1891 - 93 poslanec); 1900 spoluzakladatel České strany lidové (realistické), přejmenované 1906 na Českou stranu pokrokovou (1907 - 14 poslanec). Programu české společnosti se týkají Česká otázka, Naše nynější krize, Karel Havlíček, Snahy a tužby politického probuzení, Palackého idea národa českého, Ideály humanitní a Problém malého národa: jde o rozvíjení humanitních ideálů české reformace a vůdců národního obrození. Programový charakter má i Sociální otázka; proti marxistickému filozofickému a sociálnímu učení kladl možnost postupných reforem stálou drobnou prací a "revolucí hlav a srdcí". V prosinci 1914 odjel do Itálie, odtud do Švýcarska, Francie a posléze do Anglie (kde působil i jako univerzitní profesor). Od února 1916 předseda Národní rady československé, kterou s M. R. Štefánikem a E. Benešem založil (navázala na Český zahraniční komitét, založený 1915 v Paříži). V květnu 1917 až březnu 1918 jednal v Rusku o československých legiích. 30. 5. 1918 podepsal PITTSBURSKOU DOHODU (získání slovenských krajanů v USA pro myšlenku společného státu Čechů a Slováků). 14. 11. 1918, 1920, 1927 a 1934 zvolen prezidentem. Po roce 1918 nebyl členem žádné politické strany; výrazný vliv na veřejný život ČSR si udržel zejména svou přirozenou mravní autoritou a politickým vlivem HRADU. 14. 12. 1935 abdikoval.

17 aled aled | 7. března 2008 v 11:37 | Reagovat

Český filozof, sociolog, pedagog, politik a státník. 1878 - 82 docent na univerzitě ve Vídni; v habilitační práci Sebevražda hromadným jevem moderní doby ukázal na souvislost růstu sebevražednosti s mravní a intelektuální krizí moderního člověka, způsobenou polovzdělaností a rozpadem jednotného (náboženského) světového názoru. Od roku 1882 mimořádný, od 1897 řádný profesor filozofie na české univerzitě v Praze. Zpočátku se věnoval zejména problematice metod vědeckého a filozofického poznání (Počet pravděpodobnosti a Humova skepse, Základové konkrétní logiky, Třídění a soustava věd). Comtovu stupnici abstraktních věd doplnil o psychologii (je základem všech duchovních věd, včetně sociologie), jazykovědu, estetiku a abstraktní logiku. Ve studii Blaise Pascal znovu přisoudil významnou úlohu víře v Boha a v nesmrtelnou duši při překonávání skepse ohrožující moderního člověka. V roce 1883 se podílel na založení vědeckého časopisu Athenaeum (do 1893 redaktor); v něm v roce 1886 zasáhl i do sporu o pravost Rukopisů ("čest národa vyžaduje obhájení, respektive poznání pravdy"). 1893 - 94 redaktor Naší doby. 1899 - 1900 se z odporu vůči rasistickým a náboženským mýtům angažoval v HILSNERIÁDĚ. Zájem o slovanskou otázku motivoval jeho studijní cesty do Ruska (1887, 1888, 1910) i řadu prací vrcholící spisem Rusko a Evropa I-II. Do praktické politiky vstoupil v roce 1889 s realistickou skupinou (sdruženou kolem založeného časopisu Čas). 1890 - 93 člen Mladočeské strany (1891 - 93 poslanec); 1900 spoluzakladatel České strany lidové (realistické), přejmenované 1906 na Českou stranu pokrokovou (1907 - 14 poslanec). Programu české společnosti se týkají Česká otázka, Naše nynější krize, Karel Havlíček, Snahy a tužby politického probuzení, Palackého idea národa českého, Ideály humanitní a Problém malého národa: jde o rozvíjení humanitních ideálů české reformace a vůdců národního obrození. Programový charakter má i Sociální otázka; proti marxistickému filozofickému a sociálnímu učení kladl možnost postupných reforem stálou drobnou prací a "revolucí hlav a srdcí". V prosinci 1914 odjel do Itálie, odtud do Švýcarska, Francie a posléze do Anglie (kde působil i jako univerzitní profesor). Od února 1916 předseda Národní rady československé, kterou s M. R. Štefánikem a E. Benešem založil (navázala na Český zahraniční komitét, založený 1915 v Paříži). V květnu 1917 až březnu 1918 jednal v Rusku o československých legiích. 30. 5. 1918 podepsal PITTSBURSKOU DOHODU (získání slovenských krajanů v USA pro myšlenku společného státu Čechů a Slováků). 14. 11. 1918, 1920, 1927 a 1934 zvolen prezidentem. Po roce 1918 nebyl členem žádné politické strany; výrazný vliv na veřejný život ČSR si udržel zejména svou přirozenou mravní autoritou a politickým vlivem HRADU. 14. 12. 1935 abdikoval

18 aled aled | 7. března 2008 v 11:37 | Reagovat

Český filozof, sociolog, pedagog, politik a státník. 1878 - 82 docent na univerzitě ve Vídni; v habilitační práci Sebevražda hromadným jevem moderní doby ukázal na souvislost růstu sebevražednosti s mravní a intelektuální krizí moderního člověka, způsobenou polovzdělaností a rozpadem jednotného (náboženského) světového názoru. Od roku 1882 mimořádný, od 1897 řádný profesor filozofie na české univerzitě v Praze. Zpočátku se věnoval zejména problematice metod vědeckého a filozofického poznání (Počet pravděpodobnosti a Humova skepse, Základové konkrétní logiky, Třídění a soustava věd). Comtovu stupnici abstraktních věd doplnil o psychologii (je základem všech duchovních věd, včetně sociologie), jazykovědu, estetiku a abstraktní logiku. Ve studii Blaise Pascal znovu přisoudil významnou úlohu víře v Boha a v nesmrtelnou duši při překonávání skepse ohrožující moderního člověka. V roce 1883 se podílel na založení vědeckého časopisu Athenaeum (do 1893 redaktor); v něm v roce 1886 zasáhl i do sporu o pravost Rukopisů ("čest národa vyžaduje obhájení, respektive poznání pravdy"). 1893 - 94 redaktor Naší doby. 1899 - 1900 se z odporu vůči rasistickým a náboženským mýtům angažoval v HILSNERIÁDĚ. Zájem o slovanskou otázku motivoval jeho studijní cesty do Ruska (1887, 1888, 1910) i řadu prací vrcholící spisem Rusko a Evropa I-II. Do praktické politiky vstoupil v roce 1889 s realistickou skupinou (sdruženou kolem založeného časopisu Čas). 1890 - 93 člen Mladočeské strany (1891 - 93 poslanec); 1900 spoluzakladatel České strany lidové (realistické), přejmenované 1906 na Českou stranu pokrokovou (1907 - 14 poslanec). Programu české společnosti se týkají Česká otázka, Naše nynější krize, Karel Havlíček, Snahy a tužby politického probuzení, Palackého idea národa českého, Ideály humanitní a Problém malého národa: jde o rozvíjení humanitních ideálů české reformace a vůdců národního obrození. Programový charakter má i Sociální otázka; proti marxistickému filozofickému a sociálnímu učení kladl možnost postupných reforem stálou drobnou prací a "revolucí hlav a srdcí". V prosinci 1914 odjel do Itálie, odtud do Švýcarska, Francie a posléze do Anglie (kde působil i jako univerzitní profesor). Od února 1916 předseda Národní rady československé, kterou s M. R. Štefánikem a E. Benešem založil (navázala na Český zahraniční komitét, založený 1915 v Paříži). V květnu 1917 až březnu 1918 jednal v Rusku o československých legiích. 30. 5. 1918 podepsal PITTSBURSKOU DOHODU (získání slovenských krajanů v USA pro myšlenku společného státu Čechů a Slováků). 14. 11. 1918, 1920, 1927 a 1934 zvolen prezidentem. Po roce 1918 nebyl členem žádné politické strany; výrazný vliv na veřejný život ČSR si udržel zejména svou přirozenou mravní autoritou a politickým vlivem HRADU. 14. 12. 1935 abdikova

19 aled aled | 7. března 2008 v 11:38 | Reagovat

Český filozof, sociolog, pedagog, politik a státník. 1878 - 82 docent na univerzitě ve Vídni; v habilitační práci Sebevražda hromadným jevem moderní doby ukázal na souvislost růstu sebevražednosti s mravní a intelektuální krizí moderního člověka, způsobenou polovzdělaností a rozpadem jednotného (náboženského) světového názoru. Od roku 1882 mimořádný, od 1897 řádný profesor filozofie na české univerzitě v Praze. Zpočátku se věnoval zejména problematice metod vědeckého a filozofického poznání (Počet pravděpodobnosti a Humova skepse, Základové konkrétní logiky, Třídění a soustava věd). Comtovu stupnici abstraktních věd doplnil o psychologii (je základem všech duchovních věd, včetně sociologie), jazykovědu, estetiku a abstraktní logiku. Ve studii Blaise Pascal znovu přisoudil významnou úlohu víře v Boha a v nesmrtelnou duši při překonávání skepse ohrožující moderního člověka. V roce 1883 se podílel na založení vědeckého časopisu Athenaeum (do 1893 redaktor); v něm v roce 1886 zasáhl i do sporu o pravost Rukopisů ("čest národa vyžaduje obhájení, respektive poznání pravdy"). 1893 - 94 redaktor Naší doby. 1899 - 1900 se z odporu vůči rasistickým a náboženským mýtům angažoval v HILSNERIÁDĚ. Zájem o slovanskou otázku motivoval jeho studijní cesty do Ruska (1887, 1888, 1910) i řadu prací vrcholící spisem Rusko a Evropa I-II. Do praktické politiky vstoupil v roce 1889 s realistickou skupinou (sdruženou kolem založeného časopisu Čas). 1890 - 93 člen Mladočeské strany (1891 - 93 poslanec); 1900 spoluzakladatel České strany lidové (realistické), přejmenované 1906 na Českou stranu pokrokovou (1907 - 14 poslanec). Programu české společnosti se týkají Česká otázka, Naše nynější krize, Karel Havlíček, Snahy a tužby politického probuzení, Palackého idea národa českého, Ideály humanitní a Problém malého národa: jde o rozvíjení humanitních ideálů české reformace a vůdců národního obrození. Programový charakter má i Sociální otázka; proti marxistickému filozofickému a sociálnímu učení kladl možnost postupných reforem stálou drobnou prací a "revolucí hlav a srdcí". V prosinci 1914 odjel do Itálie, odtud do Švýcarska, Francie a posléze do Anglie (kde působil i jako univerzitní profesor). Od února 1916 předseda Národní rady československé, kterou s M. R. Štefánikem a E. Benešem založil (navázala na Český zahraniční komitét, založený 1915 v Paříži). V květnu 1917 až březnu 1918 jednal v Rusku o československých legiích. 30. 5. 1918 podepsal PITTSBURSKOU DOHODU (získání slovenských krajanů v USA pro myšlenku společného státu Čechů a Slováků). 14. 11. 1918, 1920, 1927 a 1934 zvolen prezidentem. Po roce 1918 nebyl členem žádné politické strany; výrazný vliv na veřejný život ČSR si udržel zejména svou přirozenou mravní autoritou a politickým vlivem HRADU. 14. 12. 1935 abdikovČeský filozof, sociolog, pedagog, politik a státník. 1878 - 82 docent na univerzitě ve Vídni; v habilitační práci Sebevražda hromadným jevem moderní doby ukázal na souvislost růstu sebevražednosti s mravní a intelektuální krizí moderního člověka, způsobenou polovzdělaností a rozpadem jednotného (náboženského) světového názoru. Od roku 1882 mimořádný, od 1897 řádný profesor filozofie na české univerzitě v Praze. Zpočátku se věnoval zejména problematice metod vědeckého a filozofického poznání (Počet pravděpodobnosti a Humova skepse, Základové konkrétní logiky, Třídění a soustava věd). Comtovu stupnici abstraktních věd doplnil o psychologii (je základem všech duchovních věd, včetně sociologie), jazykovědu, estetiku a abstraktní logiku. Ve studii Blaise Pascal znovu přisoudil významnou úlohu víře v Boha a v nesmrtelnou duši při překonávání skepse ohrožující moderního člověka. V roce 1883 se podílel na založení vědeckého časopisu Athenaeum (do 1893 redaktor); v něm v roce 1886 zasáhl i do sporu o pravost Rukopisů ("čest národa vyžaduje obhájení, respektive poznání pravdy"). 1893 - 94 redaktor Naší doby. 1899 - 1900 se z odporu vůči rasistickým a náboženským mýtům angažoval v HILSNERIÁDĚ. Zájem o slovanskou otázku motivoval jeho studijní cesty do Ruska (1887, 1888, 1910) i řadu prací vrcholící spisem Rusko a Evropa I-II. Do praktické politiky vstoupil v roce 1889 s realistickou skupinou (sdruženou kolem založeného časopisu Čas). 1890 - 93 člen Mladočeské strany (1891 - 93 poslanec); 1900 spoluzakladatel České strany lidové (realistické), přejmenované 1906 na Českou stranu pokrokovou (1907 - 14 poslanec). Programu české společnosti se týkají Česká

20 aled aled | 7. března 2008 v 11:38 | Reagovat

¨chuuuuuuuuuuujiiiiiiiiiii

21 chi chi | E-mail | 19. října 2008 v 19:59 | Reagovat

odelej si ty motyli je to umpne na picu ale jinak dobrej blog

22 miki0012 miki0012 | 21. října 2008 v 14:44 | Reagovat

mož by to bez těch motýlu lepší ale jinak super

23 algustin algustin | E-mail | 29. října 2008 v 16:19 | Reagovat

zbav se motejlu neda se na to čumět

24 jghb jghb | 27. listopadu 2008 v 14:35 | Reagovat

no nic

25 arinka arinka | 11. ledna 2009 v 10:39 | Reagovat

neni tam to nejnejdulezitejsi!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

26 dEBČA dEBČA | 2. února 2009 v 21:07 | Reagovat

HROZNE DLOUHÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

27 TOMTOM TOMTOM | E-mail | 25. února 2009 v 18:21 | Reagovat

je to pravda

28 radu.sh.qa radu.sh.qa | 3. května 2009 v 21:18 | Reagovat
29 kacka. kacka. | 22. října 2009 v 19:37 | Reagovat

ti vole ty motíli vinas je to hrůza hinak dobale si píca rí bez toho bi sem se meobesla ale si pica mrdka kunda ..............tohle táma sem mnela mit ve skoe ja tak si to odpust ty PÍ....OOOOO TY VIS CO TINHLE SLOVEM MISLIM

30 ivo ivo | E-mail | 1. března 2010 v 20:34 | Reagovat

Je zvláštní, že to zavedl Masaryk, roztahovat se po královských palácích a jezdit vlakem a kočárem na návštěvy svých poddaných, a udělal to vlastně proto, že zdější obyvatelstvo je natolik monarchisticky založeno, že aby obstál,tak se musel začít chovat jako...panovník.Aby mu to zbaštili.

31 MASARYK MASARYK | E-mail | 1. března 2010 v 20:35 | Reagovat

[1]: Je zvláštní, že to zavedl Masaryk, roztahovat se po královských palácích a jezdit vlakem a kočárem na návštěvy svých poddaných, a udělal to vlastně proto, že zdější obyvatelstvo je natolik monarchisticky založeno, že aby obstál,tak se musel začít chovat jako...panovník.Aby mu to zbaštili.

32 verunka verunka | E-mail | 8. června 2010 v 17:35 | Reagovat

hej to je uplne nesmislne spatne se to cte protoze jsou tam ty blbe motylky ty bych tam nedala a asik jsi blba

33 blbk blbk | 16. června 2011 v 15:25 | Reagovat

dementi

34 Yang26IRMA Yang26IRMA | E-mail | Web | 4. dubna 2012 v 0:57 | Reagovat

That's cool that we are able to get the <a href="http://goodfinance-blog.com/topics/business-loans">business loans</a> and it opens up new chances.

35 engel- engel- | 21. května 2012 v 16:46 | Reagovat

ahahhahah:DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD

36 TomkoZ TomkoZ | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 12:11 | Reagovat

Čekám na nový zajímavý článek na svém blogu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama